Když slova odejdou, aneb spisovatelský blok

8. února 2013 v 20:10 | Dell |  Příběhy...
Tichá cesta za slovy

V celém těle mi proudil krásný pocit. Mé srdce tepalo, a inkoust mi proléval všechny žíly. Tančila jsem s písmeny, a vodila věty na stráky mého ručně vázaného zápisníku. Slova mi připadala sama do ruky, a ačkoliv nepíšu příliš hezky, má slova zněla medově. Plynule a přirozeně. Líbala mne můza spisovatelů. A já psala a psala.
Po chvíli mi ale začalo docházet, že má slova jsou pryč. Slepě jsem po nich začala hmatat do prázdna. Padla na mne těžká úzkost. Začala jsem horlivě přemýšlet, div jsem nezlomila pero. Kde jsou má slova?
Přede mnou na papíře se usadila nechtěná písmena, jež zněla nepříjemně kostrbatě. No tak, no tak. Promlouvala jsem k sobě. Do teď to nebylo tak těžké... Znám přec tolik slov a tvarů, jež nejtežší jazyk světa obsahuje. Ach, čeština je tak bohatá a poddajná. V mozku mi cosi zablokovalo pás, jež mi dodával ona slova. Trochu naštvaně a prudce jsem popadla zápisník - tlumočník mé duše, a inkoustové plnící pero, a vydala se ven.
Nebyla zima, ale mně nesnesitelně běhal mráz nejen po zádech. V kapse jsem ohmatávala vybavení. Myslela na svou mezeru. Co jsem, když mi došla slova? Nic mi nešlo lépe, než vdechování života svým postavám. Posadila jsem se na lavičku v parku, poblíž našeho domu a sledovala lidi. Chlapce, dívky, muže i ženy... nikdo mi ale neodpověděl na mou otázku: Kam šla má přenádherná slova? Kde jsou věty, při jejihž svuku srdce zpívá?
Hledala jsem kde se dalo... Chodila jsem týdny po městě, jako neviditelný duch. Přepadl mě spisovatelský blok, zákeřněší, než-li hladová lvice. Pak jsem se pokoušela se do slov nutit, ale nebyla to ta má...
Až jednoho dne jsem se probudila do pochmurného, deštivého dne. Podívala jsem se z okna, a okamžitě se na mne vyvalila lavina pocitů, emocí a co hlavě... Spouta, a spousta slov! Vrátil se mi bleskurychle život do tváře. Tiše jsem se pousmála, sáhla jsem po peru, a psala, psala a psala.....

Ne, tohle se mi nestalo. Dejme tomu, říkjme dívce, vyprávějící tento příběh Nikola. Nikola utrpěla tzv. spisovatelský, což je dočasná porucha u lidí, kteří nešetří svojí slovní zásobou. Je to opravdu potvora, i když u mě trvá většinou spíše pár hodin a netrpím na něj . Blok ale nenapadá netalentované, nýbrž stresované vlastní kritikou...

Přeju úspěch v boji s touto situací :)
Dell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které knižní povolání by jste si vybrali z lásky??

Spisovatel
Knihvazač
Iluminátor
Předčítač

Komentáře

1 pribehykpobaveni pribehykpobaveni | 8. února 2013 v 20:41 | Reagovat

Asi spisovatel :) Je tvůrcem nového života, příběhu a nového světa :) Je jako Bůh, tvoří věci. Jsou podle toho, jak by měly podle něj vypadat. Má k tomu své důvody a proto má každý svůj svět a někdo ho vkládá do psaní, někdo do hudby a někdo do kreslení :)

2 Dell Dell | Web | 8. února 2013 v 20:44 | Reagovat

Pěkná slova ;-) Dík za 1. Komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama