Sojčí pírko 3.

13. února 2013 v 22:24 | Dell |  Sojčí pírko
Sojčí pírko 3.- Nová naděje

Sojčí pírko neměl ve zvyku panikařit. Že je živý, ho ale vyvedlo z míry. Škubl prudce celým tělem, a napnul všechny končetiny. Ruku mu ale probodla nesnesitelná bolest. Nevěděl, zda může křičet, proto jen tiše uronil bolestnou slzu, jenž stekla pomalinku dolů z tváře. Zkusil jemně pohnout prsty levé dlaňe. Šlo to ztuha, nervy ho neposlouchaly tak, jak dříve. Přez mlhu bolesti náhle spatřil strop. Stěnu. Pootočil hlavou, a ucítil měkkou loži. Je živ!



Uvěřil již konečně své situaci. Hlavou mu probleskla myšlenka... Co víc má zraněného? Zahýbal nohama. Nic. Žádná bolest. Skusil zahýbat páteří. Ani ona se nezdála býti raněna. Chtíc se posadit, úlevně vzdychl. Jeho život patří stále jemu, ačkoliv si na něj šedí zloději již mnuly ruce. Smrt by z něj měla jistě ohromnou radost.
Jak pomalu ohýbal obratel za obratlem, ozval se odkudsi tichý hlas. "Zůstaň ležet, Sojčí pírko." přikázal. Až poté si s uvědoměním přítomnosti nadpřirozena mohl prohlédnou místo probuzení. Bílé, nazelenalé stěny, malé okno, okolo něhož se vinul břečťan, a dřevěná podlaha. Ležel (niní již vlastně seděl) na poměrně nízké, bíle povlečené posteli. Sebral zytek odvahy, jež mu zbyla v poloprázdném srdci, k otázce: "Odkud znáte mé jméno? Jste lesní paní?" před jeho zrakem se náhle začal seskupovat zelený prach. Obláček houstl, a pojednou se začal nápadně podobat lidské postavě. Ženě.
V mžiku před Sojčím pírkem stála mladá dívka, vyšší, štíhlé postavy. Vlasy mněla černé, jako i sám Sojčí pírko, v konečcích se ji však objevoval nádech zelené. Byla ovinuta modrým hedvábím, a v boku měla upnutý kožený pásek. Její kůže byla průsvitná, jako list papíru. Ruce měla maličké, jako nějaké dítě. Sojčí pírko však zarazily nápadné jizvy na prstech pravé ruky oné panny.
"Lehni si, kosti musí srůst správně." řekla klidně, a přívětivě. Sojčí pírko s kapkou pochybnosti vykonal, co mu dívka nakázala. Ale až teď zjistil strašnou věc. Tvář mu nezahalovala jeho pověstná maska. Každý, kdo se nyní podíval na jeho zbledlou tvář, mohl znát podobu slavného hrdiny. Nemyslel však jen na ni. Pořád ho udivovala podivná postava, jež se k němu pomalu přibližovala.
Šla k němu tak pomalu, jako by to byla sama smrt. Mrštně vytáhla z opasku malí, špičatý nožík.
Zabije mne! bylo to první, co Sojčího pírka napadlo. Dýka však nemířila krvežíznivě k jeho tepnám, ale žena ji držela směrem k dlani. Zadívala se hlubo do očích hrdiny, a ryhle se řízla do prstu. V ten okažik začala slzet.
"Proboha!..." vykřikl až nechtěně Sojčí pírko, dívajíce se na strašnou scénu. "Klid." pousmála se na něj dívka. Vzala ho svou studenou a slabou rukou kol zápěstí, a nechala pár slz spadnout na rozdrásanou paži Sojčího pírka. Trochu to zasyčelo, zaštípalo a zatahalo. Zranění bylo náhle o kousek menší. Zbojník na to všechno zíral, jako na poklad. Zázrak.
Pohledyjeho, i její byly čím dál tím více spojovaly.
"Nechci, aby jste to dělala..." přerušil oční kontak Sojčí pírko. "víte, to s těmi slzami." a prohlédl si stav své paže. Pořád bylo zranění dost hluboké, ale nekrvácelo, a kosti byly srostlé. "Chceš snad mít do konce života obrovské jizvy?" zeptala se ho přesvěčivě žena. "Není to nic zlého, ani špatného. Zahojí se to samo, uvidíte..." postava trochu pokývla hlavou, a položila na postel misku s teplou tekutinou, v níž se louhovala bílá látka. Žena ji vzala, a ovázala s ní Sojčímu pírku loket až k rameni. Ten na to jen se zájmem přihlížel. "Jsi statečný, Sojčí pírko." pousmála se dívka, a z prstu ji stále stékala drobounká kapička krve...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Které knižní povolání by jste si vybrali z lásky??

Spisovatel
Knihvazač
Iluminátor
Předčítač

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama