Sojčí pírko-4.

27. února 2013 v 22:33 | Dell |  Sojčí pírko
Sojčí pírko IV.

Byla to Tanja, kdo Sojčího pírka zachránil. Byla v celém kraji známá. Dcera divoké řeky Ombry a Hromu. Místní ji také přezdívali Živá voda, nebo Rosana. A do její tváře, jak do rozevřené knihy nyní každým dnem s obdivem náš hrdina hleděl.
Ovázaná ruka ho neposlouchala moc dobře, a někdy působila až neprakticky. Ale on tak nerad viděl její slzy, ačkoliv je spatřil jen jedenkrát.



Byl ji vděčný za všechno, co pro něj dělala. Jeho rány doléčila a poskytla mu dočasný domov. Jen jizvy, které svítily na jeho předloktí mu naháněly na čelo vrásky. Kdykoliv upustil lžíci do polévky.
Nenápadně a tiše v něm klíčila láska k Tanje. Ne však žádná nezkrotná vášeň, ale upřímná láska, a pocit bezpečí.
Již uplynuly tři týdny od strašné události, a Sojčí pírko se převaloval na lůžku, přemýšlejíce o své družině. Jestli je snad... ale ne, na to nebylo ani pomyšlení. Před svým odchodem nakázal zkrýt všechny stopy po přítomnosti života, na který nebyl les obyčejně zvyklý.
Musí odejít. Přece nemůže doživotně zůstat tady, ačkoliv život jako v bavlnce byl víc, než nejvíc pohodlný. Ale jak jen to Tanje říct? Nechtěl ji urazit, ale už musí jít. Lidé ho volali. Jako by při každém nádechu slyšel: "Sojčí pírko, pomoz nám!"
Kdo ví, jakou škodu již napáchali vojáci. Kolik nevinných duší odtrhli od těl, a kolik toho zničily...
Musí jednat. Kdo jiný, když ne on? Jeho družina byla bez svého vůdce jen banda sedláků. To si upřímně musel připustit. Ráno moudřejší večera...
Když se k víčkům Sojčího pírka doplazily ranní, slaboučké sluneční paprsky, poznal, že Tanja už je vzhůru. Spí někdy vůbec?
Rychle a rozvážně se vydal ke dveřím. Už by zabral za kliku, kdyby k němu nepromluvil kdosi v něm. "A co jí řekneš?"
Zapeklitá otázka. Co? Ale vtom sevřel kliku někdo jiný. Byla to ona... co teď?
"Můžeš odejít, pokud to opravdu chceš." promluvila chápavým hlasem. Sojčí pírko až poodstoupil. Od kud tohle ví?
"Ach, jak bych ti to jen řekl." začal trochu nešťasně. "Celá země mne potřebuje. Ale slibuju, že se k tobě jednoho dne vrátím." Tanja mu položila ruku na tvář, ale on její průsvitnou ruku skoro necítil. "Slibuju." opakoval k ní. Obejmul ji.
Ještě nikdy se jí takhle nedotkl. Bylo to jako objímat vodopád. Nebo proud říčky. Byla tak křehoučká, až se Sojčí pírko bál o její tělo, a rychle ji pustil. Ona se na něj vyděšeně podívala, a políbila ho na čelo. "Sbohem." zašeptala, a z očí se jí řinuly její divotvorné slzy. Dokut ještě vzlykala, našla malou lahvičku, a pár ze slz do ní nachytala. "Až bude nejhůř..." vtiskla mu předmět do ruky, a dlaň mu uzavřela vpěst. On vděčně kývl, připevnil si pásek s mečem, a smutně vyšel z Tanjiných dveří.
Slunce již zářilo nad obzorem, a Sojčí pírko se vydal za ním. Na východ, kde se nacházel velkolepý hrad...

Konec IV. dílu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatrice Beatrice | Web | 15. března 2015 v 1:42 | Reagovat

Ahoj! A kde jsou první tři díly? Zajímalo by mě, jak to všechno začalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama