V obětí růží - aneb ochutnávka z knihy

11. února 2013 v 16:33 | Dell |  Příběhy...
"Co to je?" položila Rosa Petře trochu hloupou otázku. "Leonardo." odpověděla radostně, načež papoušek vydal tichý, pískavý zvuk a načechral si peří. "Je krásný." řekl Mortimer. Petra se na něj překvapeně zahleděla. "Vidím, jak se vaše oči smějí. Kdo jste?" Petra přemýšlela, odkud je jí povědomý.



Jeho hnědé, husté vlasy chtěli Mortimerovi překazit pohled na Petru a tak mu spadly do obličeje. Jeho ruka ale neposedný pramínek jemně nadzvedla, a usadila jej zpátky mezi ostatní. Mortimer byl jako hlasuzbavený. Nemohl ze sebe vydat jedinou hlásku. Zamilovanost? Ne. Bylo to překvapení, co ho umlčelo. Prostě mu došla jen slova. "Je to Mortimer." nevydržela už Rosa čekat. "Jsem Petra. Ahoj." řekla, a podala Mortimerovi přátelsky ruku. "Mortimer." usmál se na Petru a také ji podal ruku. "Víš, taky přišel z jiného světa, patrně ze stejného, jako ty." Petra se na Mortimera pousmála a přikývla. "Ach tak... A co je jeho dar?" ptala se. "Je to mistr všech nožů a mečů." řekla Rosa tak rychle, že se Mortimer nestačil ani nadechnout a tak jen tiše souhlasil. "Tak, to se ti potom bude líbit tohle..." řekla Petra a vytáhla svůj nově koupený meč. Mortimerovi se v očích zaleskla zajímavá, modrá rukojeť. "Líbí." řekl uspokojeně ohmatávajíce modrou rukojeť. "A jaký je vlastně její dar, kdž už jsme u toho?
Ale Petra nenašla na jeho otázku odpovědi. "To ještě nevíme..." odpověděla opět Rosalie za někoho jiného. Nastala dlouhá pomlka, než samozřejmě Rosa nezačala mluvit: "No, brzy se to určitě dozvíme. Ty si teď vezmeš koně a pojedeš s námi na hrad." ukázala na Mortimera. Ten na ni vyvalil oči. "Koně? Nevlastním koně..." trochu se zastyděl Mortimer. "Žádný problém," ujistila Petra Mortimera "že?" otočila se na Rosalie, která na ni vrhla tak trochu nechápavý pohled. Pak se její čelo narovnalo, a výraz se jí rozjasnil. "Ach, ano. Kousek od tud sedlák prodává mladá zvířata. Problém ale nastane, pokud bude mít je neobsednutá hříbata..." Mortimer souhlasně přikývl. "Tak tedy půjdeme?" usmála se na něj Petra, při čemž Mortimer udělal krok vpřed a všichni tři zacházeli do nitra tržiště. Papoušek se v kleci zavrtěl, a spokojeně zahučel. Mortimer se za ním ohlédl, a uviděl látku, do něhož Petra zabalila svou starou zbraň. "A co pak je tohle?" ukázal Mortimer na balíček. "Tohle?" sáhla rukou na svazek "To je moje dýka. Darovala mi ji Rosa a já ji vyměnila místo za můj nový meč." odpověděla. "Mohu?" natahoval ruku Mortimer a Petra mu s kývnutím podala onen předmět. "Aha, to tě asi, má milá, Rosa chtěla nechat zabít..." pověděl ji tiše a Rosalie se na něj podrážděně podívala. "Cože?" zastavila, a dala si ruku vbok. "Nevidíš to slabé ostří? Ten zubožený jílec a polorozpadlou hlavici? Ohlý hrot, a to nemluvím o..." "Dobře, dobře, dobře!" okřikla Mortimera podrážděně Rosa.

Mortimer se dlouze nadechl. "Odpusť, neměl jsem v úmyslu urazit tebe, ale já jen zdravě opovrhuji tvou výzbrojí, víš? Je důležité po bytosti, jako jste vy dvě, mít co nejlepší výbavu, jelikož bez vás," Mortimer se prudce otočil k Petře "vlastně hlavně bez tebe, by jsme tady všichni padli při boji s Dušibijcem!" Petra a Rosa se na sebe překvapeně zadívaly a sledovali, jak Mortimerovi slova drásají a odírají hrubě jazyk. Pak zvedl ruku, a mávnul s ní, jakoby jen gestem mohl všechno smazat. Vrazil Petře zpátky do rukou dýku i s látkou, sklopil hlavu a mlčky se vydal původně určeným směrem. Rosa si nepatrně nadzvedla sukni a popoběhla za ním. Ani Petra nezahálela. Přidržela si klec s Leonardem blíže u těla a pospíchala za nimi. Kdo je Dušibijec? A proč je Mortimer pořád tak ve střehu? Petru v první chvíli napadlo, že by to mohl být další krutovládce; možná konkurence černého cara. Chvíli nad tím přemýšlela, když v tom se Rosa začala vzdalovat od Mortimera, a přišla blíže k ní. "Černý car bývá přezdíván Dušibijec... Však, ani jedno není jeho pravé jméno." Petra přikývla v blahu, že již má jasno alespoň s jedním. "Něco, jako pseudonym?" Rosa přikývla, jako kdyby její hlava vážila jako komoda.
Petře najednou cestovali mozkem různé myšlenky. Car... Nebyl to původně vládce Ruska? Ano, bylo to tak. Že by ani on nebyl z tohoto kraje? Odpověď najde jistě v hradní knihovně. V té knihovně, ve které s Rosalie dokreslovali mapu.

Petra ušlyšela zaržání.Začala se rozhlížet, odkud zvuk vyšel. V té samé chvíli si všimla něčeho dalšiho. Kde je Mortimer? Její oči po něm začaly pátrat, ale našly jen Rosu, stojící před jakousi stavbou. No, stavbou... Byl to spíše jen velký stan, jež byl podepřen dřevěnými prkny.
Petra šla svižným krokem k Rosalie. Natáhla směrem k ní paži. "Rosalie!" zavolala nepříliš hlasitě. A ona se naň s úsměvem otočila. "Kde je Mortimer?" Rosa beze slov ukázala do dveří stanu. Mortimer stál uvnitř a hladil po nosu mladého hnědáka a černými odznaky. "Co myslíš?" prohodil Mortimer. "Je krásný. Velký, silný..." Petra si koně prohlížela ze všech stran a úhlů. "Přesně pro tebe." usmála se na Mortimera. Ten ji úsměv oplatil. Celý jeho obličej se zalil radostným světlem. "A nechtějí za něj moc," řekl Mortimer a polácal hřebce po pleci. "Jen osm stříbrných." "Můsím se ti přiznat, že já se opravdu v tuzemské měně vůbec nevyznám..." a Mortimer chápavě pokývl hlavou. "Dobrá tedy, vysvětlím ti to. Normální kůň, v běžné ceně, má cenu asi patnácti stříbrných. Třeba chléb, ten má cenu sedmi olověných a kniha má cenu třicet zlatých." kniha dražší, než-li kůň? Petra si přišla jako kdyby nechápala tu nejjednoduší věc... "Kniha je dražší, než tohle zvíře? Cožpak je tu málo písařů a knihvazačů?" Mortimer mlčel. Dlouho mlčel. "A taky papírníků a koželuhů." hřebeček tiše zařechtal. Ve stáji bylo najednou větší dusno. Krávi švihaly kolem sebe oháňkami, osli, mezkové i muly neklidně přešlapovali.
"Dušibijec nechal všechny pověsit, nebo jim setnul hlavu. Nesnáší knihy, a všechny knihovny nechal vypálit. Lidem všechny do jedné sebral. Vlastně, všechny ne, někteří knihu vlastní. Na trhu koupíš jen knihy, oslavující Dušibijce. Jedinou knihovnu, v celém okolí má Rosalie." oba se podívali ven, ke dveřím, z nihž teklo denní světlo, které dosahovalo skoro až k Mortimerovým nohám. Venku stála Rosa, promlouvajíce si s nějakou ženou. "Ona není královna," rozmluvil se náhle. "Je jen něco jako kněžna, lidé jí královna jen říkají." Petra zvědavě naklonila hlavu. Líbilo se jí poslouchat Mortimerův hlas. Dokázal opravdu dobře vyprávět. Nemusel se o nic snažit, jeho hlas by zaujal i hluchého. "Proč?" zeptala se trochu dětinsky. "Myslíš, proč není královna? Inu, v prvním případě, její otec nebyl král. A za druhé, jediný, kdo má v této zemi nějakou moc, je Dušibijec. Rosa má příliš měkké srdce, aby řešila spory násilím a navíc neumí bojovat." Petra v tom momentě dostala chuť Mortimerovi říci něco jako: A co jsi ty? ale bleskurychle si přebrala v hlavě, že Mortimer má krutou pravdu. "Ale podívej se na ní. Dostala dar, o jakém se někomu ani nezdá. Může vše, co si zamane." Petra s povzdechem souhlasila. Kéž by mohla vědět, jaký je ten její.
"Budete ho kupovat?" ozvalo se zpoza Mortimera, který se rychle otočil. "Samozřejmě." odpověděl sebejistě a vytáhl z kalhotové kapsy malý měšec. "Osm." poučil Mortimera onen člověk. "Ano, já vím." a začal přebírat mince, které do sebe naráželi a zvonily.



Tento text je jen úryvek z knihy, která je na cestě k vydání... Pokud by vás zaujala tato ukázka, dejte mi vědět do komentářů :D. Zveřejním více, ne však celou knihu...

Dell
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Četl/a jsi některý z mých článků???

Ano
Ano, a vůbec mě to nebavilo...
Ne, jsem tu náhodou

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 11. února 2013 v 19:09 | Reagovat

Líbí se mi tu všechno :D
Moc hezky napsané...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama