Za naši svobodu

11. února 2013 v 23:02 | Dell |  Ukončené
Ocitáme se v Československu, 20. srpna 1968, večer.
Nic netušící Anna, jihočeška studující v Praze na Karlově univerzitě právě zapisuje do svého deníku zážitky z uplynulého dne. Nebyl ničím zvláštní, ani jedinečný. Prostě obyčejný úterní den.


Dnes se opravdu nic zajímavého nedělo. Jen mi stále víc ničí srdce, že nemám žádného mládence. Kluci, které potkávám ve škole o mne nezavadí ani nejmenším pohledem... Ach!
Chtěla bych po dlouhé době navštívit zase své rodiče. Záblatí mi opravdu chybí. Praha je jiná... Je to prostě město. Rozhodně se to nevyrovná krásnému a čistému ovzduší u nás doma.
Máti mi volala včera, a působila na mne vystrašeným dojmem. Jen jestli se tatínkovi neudělalo zase zle. Ale plně věřím tomu, že by mi to máti řekla.
Ale přec jen se něco děje. Cítím to... a nebo je to jen svědomí???
Dobrou noc
Anna

V tom ale nad studentskou kolejí proletělo cosi hlučného. Něco otřásalo okenními tabulkami. Hlasitý zvuk obrovského stroje, který se blížil jako vrah k oběti, přehlušoval všechny Anniny myšlenky. Byla sama, jen ona sama v svém pokoji. Přepadl ji bodavý strach. Podivný hluk projel celým jejím tělem. Otřásla se.
V hlavě se jí honilo to nejhorší. Vojáci? Kdo by na Československo útočil? Pak ale její ůvahu zahlušil ještě strašlivější, dech beroucí hukot. V tu chvíli již ztratila veškerou naději v celé své mladé duši. Za dveřmi byly slyšet rozrušené hlasy. Spousty kroků, našlapujících bot, a někdo dokonce i nelidsky vykřikl.
Hlasů stále přibývalo, a šumění slov sílilo. A pak kdosi vzal hrubě za kliku. Anna si tiskla deník na prsou, a pevně svírala v rukou modré pero. Namáčkla své štíhlé tělo ke zdi, jak jen to bylo možné.
"Rusové jsou tady!"



vykřikla otevírajíce dveře Dana. "C-co-o?" vyšlo tiše z Anny, a Dana zakřičela ještě hlasitěji se zkamenělou tváří, jako by Anna byla dítě : "Rusové!!!" Dana prudce zabouchla, a se šílenstvím v hlase utíkala kamsi daleko od Anniných dveří.
Ale ona stále nevěřila svým smyslům. Co se to tady děje?!
Strach, šílený strach o svůj život, zmatek, stres a zděšení. Tyto prvky náhle zaplavily věškeré chodby koleje. Výkřiky doprovázeli dupání, kroky šumění ozvěn. Lidé do ulic otevírali okna, aby zjistily stav situace.
"Zachovejte prosím klid." z rádia se ozval se hlasatel. Ničemu tím však ale nepomohl. Nastával čím dál větší ruch. Dívky ronily jednu slanou slzu za druhou až jim smáčeli i rty. Chlapci skrývali hlavy do dlaní a vzdychali. Všichni byli ztrápeni. Zrazeni...
Učitelé vybízeli žáky k návratu do pokojů. Studenti však jako hluší vstupovali dál do davu. Pod okny se náhle zrychlila doprava. Anna vstala, přistoupila ke klice a pomalu ji zaížila rukou k zemi. V zámku to zaklapalo, a dveře ji odkryly depresivní pohled. Okamžitě se na ni vyvalil všechen stres . Spolužáci chodily jako duchové s rudýma, vlhkýma očíma po šedých dlaždicích. Všem se ale honilo v hlavě jediné...

Znamená tohle válku???



Tenhle text je začátkem ságy Za naši svobodu. Příběh není psán dle skutečné události, a tak se mohou vyskytnout historické nesrovnalosti... I přes to děkuji za přečtení článku :)

Dell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které knižní povolání by jste si vybrali z lásky??

Spisovatel
Knihvazač
Iluminátor
Předčítač

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 14. února 2013 v 11:55 | Reagovat

Krása - už se nemůžu dočkat dalšího kusu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama