Březen 2013

Nox

29. března 2013 v 13:45 | Dell Folchart |  Příběhy...
Nox
Kočka noci

Slunce již ulehlo na své lože. Nikde není ani stopa po dni, jež předcházel deseti hodinám čisté temnoty. Jen pár odvážných živočichů vylézá ze své skrýše, aby ukojil svůj hlad. Postarat se o rodinu. Přežít.
Všude v okolí jsou v pohybu děti noci. Temná stvoření, využívající echolokaci, skvělí čich a zrak.
Rozpálené silnice náhle vychladly. Usedla na ně tma, černá, jako asfalt. Již se nemusela bát popálenin. Bezpečně se usadila, a rozlila se po okolí.
V křoví zasvílila drobná, svítící očka. Listy zašuměly. Větévky popraskaly, a přízrak byl pryč.
V oknech domů se třepe umělé světlo, jež ničilo přirozenou temnotu. Hvězdy přesvítia velkoměsta.
V útrobách lesa poletují luminiscentní mušky. Jen tady spatříme výrazná souhvězdí, jež pojmenovali staří řekové. Kozoroh, hydra, Kasiopea...
Noc jemě pročesává antény, a satelity. Ke každému nakoukne do oken. Děti už spí?
Vystraší je ze spánku, a pak zpoza rohu poslouchá vyděšené hlásky.
Tu ukryla i lišku, která konečne po dlouhé době našla kus masa pro sebe, a své mladé...
konečně nebudou hladovět. Konečně...

Nerozumím...

29. března 2013 v 12:53 | Dell Folchart |  Básně...
Nerozumím ti...
Dell Folchart

Ne , pořád ti nerozumím.
Chceš ode mne víc, než dokážu?
Bohužel ti tvé přání nesplním...
Však slovy s radostí tě ovážu.
Že nerozumíš mé řeči?
Já tvé také ne.
Někdo pro to teskně brečí...
z knihy osudu při tom čte.
Nerozumím tvým prosbám,
nevím, co chceš.
Možná se ti vůbec nezdám...
Tvůj život není nic, než lež.

Tanja

27. března 2013 v 20:44 | Dell Folchart |  Sojčí pírko
Tanja
ška: 183 cm
Věk: asi 354
Vlasy: černé, v konečcích zelené
Oči: světlé-něco mezi modrou a šedou
Rasa: Dcera řeky Ombry a Hromu, tedy něco jako rusalka

Podrobnosti:

Modrá ovce mezí bílýma a dvěma černýma

27. března 2013 v 20:03 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Výstřednost?

Vážení, tohle mi vůbec nic neříká...
Přijdu si až nechutně tuctová. A proč? Protože všichni ostatní jsou tak odporně originální, až tuctovost dnes není normální. Chápete snad, jak to myslím...
Jsem tak tuctová, až jsem originální (ne, tohle opravdu není sebechvála). Ve všech časopisech vidíte hesla, jako: "Buď originální, kup si parfém BBBF!" ale jak má potom být někdo výstřední, nebo originální, když to potom udělají všichni?
Vymykat se normálu je přesně můj obor, ovšem, nesem rozjetá, vysmátá puberťačka, právě naopak. Můžu se označit výstřední právě proto, že nejsem nenormální. To je zauzlenina, co?
Tak jednoduše a pomalu...
Normální je být nenormální, já jsem nenormálně normální :).
(Který normální třináctiletý člověk je sběratel knih, nebo nezmarný básník?)

Možná jste si z této úvahy neodnesli nic zajímavého, ale pro mě je opravdu zábavné takhle přemýšlet :D

Hezké Sněžlikonoce
Dell Folchart

Jiná galaxie

27. března 2013 v 19:37 | Dell Folchart |  Básně...
Probudila jsem se na špatném místě
Dell Folchart

Jednoho dne, věř mi,
spadla jsem z čistého nebe.
Jaký byl asi svět před mím příchodem?
Nevím... Teď se zeptám tebe:
Proč jsi zrovna tady?
Do jiného světa by jsi chtěl jistě.
Vždyť tenhle má jen samé vady...
Tak proč na tomhle divném místě?
Můj život je zatím jen snění,
čisté a nevinné jako květ,
však to se brzy změní.
Kam jen spějě tento svět?
V slze jediné příběhů tisíce,
Tak nemlč! Vyprávěj!
Chci slyšet o jiném kraji,
jen ať zahltí mou hlavu lehký závěj.
Povídej, přeháněj, chci odtud pryč!
Nejdál, jak půjde od kraje této země.
Ačkoliv vítr bývá občas krutý jak bič,
vánek ho zastíní jemně.
Neberte mi iluze,
nejsem tam, kde chci být,
sním o úžasném místě,
kde vidět je vedne i měsíční svit.

Tichá válka

25. března 2013 v 15:12 | Dell Folchart |  Básně...
Tichá válka
Dell Folchart

Poslední nádech před válkou,
naposled klidný tep srdce,
mé velké přání je jít za dálkou,
a vítězství držet v ruce.
Nástup a začátek,
to vše je úvod k boji,
teď připraveny k němu jsme,
dvacet a jedna nás tu stojí.
Sklonit hlavu hluboko k zemi,
a tiše jen čekat na jasný povel.
Akdyž zazní divoce,
mé kroky híří bílý popel.
V koni jdu již z posledních sil,
však za to ta námaha stojí,
již strach i krev úspěch smyl,
slza k slze se pojí.
Chvilky napětí rvou naději z očí,
stojíme pospolu na zraku všech,
radostí srdce nám horlivě poskočí,
když vítězství vezeme do Jižních Čech.



Hezký start do nového týdne
Dell Folchart

Na zlaté řece

23. března 2013 v 20:26 | Dell Folchart |  Ostatní
Dneska mám. .. prostě zlatou náladu :)

Zapovězeno milovat II.

19. března 2013 v 19:59 | Dell Folchart |  Příběhy...
Zapovezeno milovat II.


Ajka se u Brendana zabydlela téměř okamžitě. Zdálo se, jako by nikdy jinde nebydela. Ovšem, on pro ni doma neměl nic, díki čemu by se cítila bezpečně. Našel pro ni starého, opelichaného plyšáka, kus hadru, a dvě plastové misky. K večeři dostala zbytky od oběda, a Brendan byl vcelku šťastný, že je nemusí vyhazovat. Ajka byla velice čilá fena, a pořád se dožadovala pozornosti. A byla také docela dobře vychovaná. Nelezla na stůl, ani na gauč, a nejraději lehávala u Brendanových nohou.
A takhle to chodilo ještě dalších pár dní. Ráno vastala, Brendan ji vyvedl před dům, pak dostala snídani (opět několik zbytků), a potom celé hodiny sledovala, jak Brendan sedí u psacího stroje. Cvakání klávesnice jí asi bylo věrně známé, protože ji nijak neznervozňovalo. Možná, že její pán byl spisovatel, tak jako Brendan.
Pokojně ležela na koberečku, způsobně packu přez packu. "Sakra, co s tebou?" otočil se na točící židly směrem k tichému zvířeti. Pes naklonil hlavu doleva. Brendan se jakoby uraženě otočil zpět ke stroji. Položil prst na mezerník, a dlouho se rozmýšlel. Myslel, jak Ajku uživí, a že ji bude muset vrátit majiteli. Proč ne? Ostatné, žádný vstah k ní neměl...
Stiskl. Podložil si dlaněmi hlavu. Vzdechl. Zoufale. Ten pes tady nemůže zůstat!
Obstaral si noviny, přičemž Ajka musela čekat doma, a po celou dobu měl Brendan nervy z toho, kolik doma najde zničených věcí. Prodavačka byla dnes ve velice dobré náladě. "Už jste slyšel o té havárii?" zeptala se ho. Brendanovi se před očima promítl ten strašlivý okamžik, který viděl na vlastní oči. Bezmocnou tvář muže, tolik krve, a vyděšený pohled psa, jež si nyní hoví v jeho bytě. Rychle zatřásl hlavou. "Ano, slyšel jsem." skrčil obočí. Možná zjistí jméno pána Ajky. Opět na ni pomyslel. Začínal ji mít rád, ale v tu chvíli to ještě netušil...
Vtiskl prodavačce na korunu přesně mince v hodnotě novin, chleba, a levné psí konzervy, a vydal se zpátky k domovu.
Vsunul hubený klíč do zámku, když tu za zády uslišel hlas jeho postarší sousedky. Za velkými, tlustými brýlemi stála malá stařenka, a hleděla mu nepříjemně upřeně do očí. "Mladý muži, pokud chcete mít doma psa, laskavě mu vysvětlete, že vpoledne někteří lidé odpočívají!" zastěžovala si, a zmizela ve dveřích výtahu. Brendan obrátil oči vsloup. Pro všechna písmena abecedy, bůhví co tam provedla!
Rychle zatočil klíčem, když uslyšel štěkání, jež ho vítalo. Fenka seděla za hnědými dveřmi, a vrtěla zuřivě ohonem. "Ty, ty jedna mrško!" jemně vynadal psu, který měl ve tváři výsměšný výraz. Zakroutil hlavou, a zabouchl dveře. Ajka zvědavě nahlédla do nákupní tašky. "Jedeš!?" rozmáchl se Brendan. "Zlobíš, už abys byla zpátky u svého pána." řekl nyní již klidně, zatímco nesl chleba v tašce do chlebníku. Noviny položil na stůl, a konzervu do lednice.
Sedl si na měkký gauč, a zalistoval. Hned ho praštil do očí jeden z titulků. Obětavý pán, pes se nenašel. Nejspíš ji hledá. Hledá Ajku.
Začetl se hlouběji do článku, a dozvěděl se, že to s jejím majitelem to není nijak zvlášť dobře. Právě bojuje o život v místní nemocnici. Pak přečetl jeho jméno. Richard Dorian.
"Vidíš, Ajko, brzy najdeme tvého pána!" pronesl k ní, a ona zrychlila vrtění. Pak se mu v hlavě zatemnilo.
Co když boj nepřežije? Jak špatně na tom asi je? Měl by ho nejdřív navštívit. Udělá to ale až zítra, dnes je čas na odpočinek.
Zítra...


Konec II. dílu

Jak svět přichází o básníky

19. března 2013 v 17:46 | Dell Folchart |  Básně...



Jak svět přichází o básníky
Dell

Psaná slova,
slova psaná ve verších,
bílý papír popsán jest,
pln slov nejkrásnějších.
Plná zásuvka,
šuplík je stále otevřený,
stoh listů papíru,
písmem je zasněžený.
Žádné oči je nikdy nespatřily,
nikdo nenaslouchal jejich tónu,
kéž by je hvězdy ozářily,
kéž by je kdosi zvolal z balkonu.
Tak stále leží tam,
ve tmě hrubé jak pilníky,
autor je stále sám,
a tak přichází svět o básníky.

Maska Sojčího pírka

17. března 2013 v 21:52 | Dell |  Sojčí pírko
Ahoj, nějak jsem se zase zažrala do Sojčího pírka, a tak vám odkrývám jeho masku. Mezi tím čau, a už zítra se můžete těšit na 2. část Zapovězeno milovat ;)