Sojčí pírko-6.

17. března 2013 v 17:14 | Dell Folchart |  Sojčí pírko
Sojčí pírko VI.

Spánek. Jak by nyní Sojčímu pírku přišel vhod. Pomyslel na děti. Na malinké zvědavé tváře, jež s úctou vyslechli jeho příběh. Ani tehdy si masku nesundal. Černá škraboška zdobená sojčím peřím my poskytovala ten nejlepší úkryt, ačkoliv se postupem času stala
jeho poznávacím znamením.



Seděl tiše u již skoro vyhaslého ohně. Sám se nabídl, že pomůže při hlídce. Osobně noční boje v temnotě neměl dvakrát v lásce, jelikož v nich často docházelo k hrozným omylům. Tiše naslouchal sotva slyšitelným zvukům lesa. Některé z nich zněli opravdu podivně, ale Sojčí pírko je všechny dokázal rozeznat. Šelest bazilišků, i steskné vzlykání bludiček. Felix, jež seděl po jeho boku, sebou každou chvíli zaškubal. Nedivil se mu. Kdyby neznal zvuky noci, myslel by si, že se na ně chystají útočit démoni, nebo jiné, podobné nestvůry. Ostatní odpočívali ve svých chalupách. Jak jim Sojčí pírko záviděl...
"Sojčí pírko?" zeptal se Felix. Sojčí pírko kývl hlavou. "Jsou na cestě?" skrčil obočí. "Pronásledují tě? Krutihlavovi muži?" a zase ho povolil. Zavrtěl hlavou. "Ne, určitě. Myslí, že jsem mrtví." Felix pochopeně sklopil hlavu. "Ach ano. Vyslechl jsem tvůj příběh. Je pravdivý, že?" podíval se vzhůru k jeho očím s kapkou pochybnosti. Sojčí pírko se usmál. "Ovšemže." zadíval se na ohořelé dřevo. "Ale i přesto jsem několik věcí vynechal." řekl tajemně. "Jen vyprávěj." dožadoval se dychtivě. "Tobě?" po tváři se mu roztáhl široký úsměv. "Tobě bych se rozhodně nesvěřil." trochu do něj strčil. "Ale no tak." prosil. "To je to tajemství tak důležité?" Sojčí pírko se zamyslel. Pak usoudil, že nic vlastně skrývat nemusí. "Dobrá, ale slib, že co ti nyní řeknu," zvedl výstřažně prst. "se nikdo jiný nedozví." Felix horlivě pokýval. Už, už se chtěl nadechnout, když se ozvalo volání. "Do zbraně!" zvuk se rozbíjel o stěny stavení. Felix hbitě vyskočil, ale Sojčí pírko byl rychlejší. Běžel za tím zvukem. Za zděšeným zvoláním. Viděl útlou postavu, jež se strachy třásla, jako osika. "S..." snažil se vyslovit jméno Sojčího pírka. "Ticho, neoslovuj mne. Jak jsem říkal, žijí v domnění, že jsem mrtev. A jestli jsou to Krutihlavovi stoupenci, nepřestanou bojovat, dokud tato osada nelehne popelem." ona útlá postava zavrtěla hlavou. Byl to mladý muž, možná ještě chlapec. Nehodil se do boje. Byl od pohledu velice slabý. To už se ale za kopcem vynořila skupina. Ozbrojení muži. Z chalup začali vybíhat ostatní obyvatelé osady. Už jich byla velká skupina, připravena, ozbrojena, ale jen starými zrezlými meči, poničenými luky, a tupými šípy. Sojčího pírka opustila veškerá naděje. Co teď? Musíme je pobít všechny. Všechny, protože kdyby někdo snad prozradil, že Sojčí pírko žije...
Ve vzduhu bylo napětí. Sedláci, kteří obdělávali pole, nebyli zvyklí bránit se mečem, lukem a šípem. Dnes jich možná mnoho zemře. Sojčí pírko se po vesničanech ohlédl. Šance je tak malá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama