Zapovězeno milovat

3. března 2013 v 22:31 | Dell |  Příběhy...
Zapovězeno milovat

Brendan už se tak narodil....
Nedovedl milovat, ani cíti lásku k ničemu, natož pak k někomu.
Nikdy o tom nepřemýšlel, ale život je krutý, pokud nemáte nic rád. Nikoho. Nikdy. Ani v nejmenším. V životě neronil slzy za ty, které miloval. Protože to neuměl. Nebuďme za to na něj hrubý, je takový od jakživa. Neměl v dětství oblíbenou hračku, a jeho rodiče byly pro něj pouhými tuctovými lidmi. Nepřátelil se, protože nikdo neměl rád jeho, ani on je.
V mládí mu to připadalo přirozené. Netušil, jak to vidí jiní lidé. Prostě žil svět bez lásky, a byl robotem. Skálou. Tvrdou zemí. Ano, cítil, ale jen bolest a smutek. Nadšení? Radost? Nic. Ani myšlenka o něčem takovém.



Nehleděl nadšeně na Vánoční stromek, pod kterým ležely kopičky krabic s dárky. Jeho rodiče se už pro to hodně natrápily, ale časem poznali, že veškerá snaha je zbytečná. Brendan byl velice inteligentní, a měl o všem přehled, ve společnosti byl však nazýván necitou, mrzoutem, a nebo prostě kamenem. Chladným, a bez lásky.
Už mu táhlo ke dvacítce, když si vyšel do ulic jen tak se projít. Viděl spousty lidí. Všichni stejní. Do jednoho...
Když tu náhle zahlédl hocha, jen o pár let staršího, než-li on sám. Vedl na vodítku fenku voříška. Jak poznal, že jde o fenu? Zvíře totiž mělo na sobě růžovo-bílý obojek, a bílé vodítko.
Brendan dvojici nějakou tu dobu pozoroval. Mladík se během cesty několikrát zastavil, pokleknul ke psu, a políbil jej na kulatou hlavičku. Podrbal ho za ušima, a šli dál.
Brendan mockrát viděl, jak se líbají lidé. Ale aby člověk líbal zvíře? Co to má vlastně za smysl?
Pak se za nimi zvědavě pustil do pomalého kroku, a se zájmem pozoroval ohon, kterým fena pohazovala sem, tam, jako kyvadlo u hodin s kukačkou.
Náhle se z prava ozval hlasitý zvuk. Ze střechy něco spadlo. Brendan sebou v úleku cuknul, a fenka se vysmekla svému pánovi z ruky přímo do silnice. Slepě běžela co nejdál od hluku. Mladík se za ní spontáně rozběhl, v domění, že ji zachrání. Vyběhl na uhlazený asfalt, a jak jeho zvíře kličkovalo mezi rychlými stroji, dohnal ho rychleji, než předpokládal. Už hmatal po jejím vodítku.
Brendan vyděšeně vykřikl. "Pozor!" bylo už ale pozdě. Z boku do majitele psa narazilo velké, modré auto. Brendan chtěl vyběhnou za ním. Neuměl sice milovat, ale věděl jak se člověk cítí, když mu jde o život. Náhle mu cestu překazila cizí ruka položená na jeho rameni. "Tomu už nikdo nepomůže." řekl smutně starší pán nižší postavy, který zadržel jeho akci. Brendanovi vjely do očí tak ostré slzy, až nekontrolovatelně začal vzlykat. Kdosi volal záchranku. Brendan nevnímal jeho slova, jen netrpělivě, utopen v zármutku čekal na zvuk sirén.
Doprava se zastavila. Auta stála nehybně, jako by jste mávli kouzelnou hůlkou, a zastavili čas. Pes sklesle přišle k tělu pána, které leželo těsně vedle auta. Ležel v loužičce krve, ale bylo stále patrné, že dýchá. Brendan si připadal hloupě. Stál. Jen tak stál a nic neudělal.
Konečně se ozval zvuk sanitky. Ta zastavila opodál, a Brendan jen viděl, jak zdravotníci odnášejí raněného pryč na nosítkách.
Počkat! A co bude se psem? Ptal se jich v duchu Brendan. Hlouček přihlíželících vzdychal nad tím neštěstím.
Najednou ucítil Brendan pod nohama cosi živého. Usadilo se to k jeho potám, a zvědavě na něj vzhlíželo. Za to můžeš ty... vyčítal psu v myšlenkách. Kvůli tobě teď možná zemře.
Brendan se ohlédl po sanitce. Pak vzal vodítko feny. Co já teď s tebou? Vrhl na psa tázavý pohled. Neměl by to nahlásit policii? Pr o tohle už měl jasno...
Pro jistotu ho uváže před nemocnicí. Tam si ho někdo všimne. Určitě má... ohlédl se po fenky obojku ...ano, má známku. Určitě ji tomu pánovi vrátí, pokud přežije. Pak se ale zarazil. A proč, vlastně? Jak znám zvířata, na něj u si nikdy beztak nevzpomene. Vzdych. Otočil fenky známku. Prohlédl si jí, a pak si všimnul, že na zadní straně obojku je vyšito Ajka. "Tak ty jsi Ajka?" zeptal se psa, jakoby čekal odpověď. Pes mlčel.
Sanitka byla už pryč.
V Brendanovi však začalo klíčit něco zvláštního. Co to ale jen bylo? Zamyslel se také nad tím, proč ten bláznivý člověk za tou fenou běžel?
Měl ji totiž rád, ale to ovšem Brendan nemohl vědět...

Konec I. části
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama