Zapovězeno milovat II.

19. března 2013 v 19:59 | Dell Folchart |  Příběhy...
Zapovezeno milovat II.


Ajka se u Brendana zabydlela téměř okamžitě. Zdálo se, jako by nikdy jinde nebydela. Ovšem, on pro ni doma neměl nic, díki čemu by se cítila bezpečně. Našel pro ni starého, opelichaného plyšáka, kus hadru, a dvě plastové misky. K večeři dostala zbytky od oběda, a Brendan byl vcelku šťastný, že je nemusí vyhazovat. Ajka byla velice čilá fena, a pořád se dožadovala pozornosti. A byla také docela dobře vychovaná. Nelezla na stůl, ani na gauč, a nejraději lehávala u Brendanových nohou.
A takhle to chodilo ještě dalších pár dní. Ráno vastala, Brendan ji vyvedl před dům, pak dostala snídani (opět několik zbytků), a potom celé hodiny sledovala, jak Brendan sedí u psacího stroje. Cvakání klávesnice jí asi bylo věrně známé, protože ji nijak neznervozňovalo. Možná, že její pán byl spisovatel, tak jako Brendan.
Pokojně ležela na koberečku, způsobně packu přez packu. "Sakra, co s tebou?" otočil se na točící židly směrem k tichému zvířeti. Pes naklonil hlavu doleva. Brendan se jakoby uraženě otočil zpět ke stroji. Položil prst na mezerník, a dlouho se rozmýšlel. Myslel, jak Ajku uživí, a že ji bude muset vrátit majiteli. Proč ne? Ostatné, žádný vstah k ní neměl...
Stiskl. Podložil si dlaněmi hlavu. Vzdechl. Zoufale. Ten pes tady nemůže zůstat!
Obstaral si noviny, přičemž Ajka musela čekat doma, a po celou dobu měl Brendan nervy z toho, kolik doma najde zničených věcí. Prodavačka byla dnes ve velice dobré náladě. "Už jste slyšel o té havárii?" zeptala se ho. Brendanovi se před očima promítl ten strašlivý okamžik, který viděl na vlastní oči. Bezmocnou tvář muže, tolik krve, a vyděšený pohled psa, jež si nyní hoví v jeho bytě. Rychle zatřásl hlavou. "Ano, slyšel jsem." skrčil obočí. Možná zjistí jméno pána Ajky. Opět na ni pomyslel. Začínal ji mít rád, ale v tu chvíli to ještě netušil...
Vtiskl prodavačce na korunu přesně mince v hodnotě novin, chleba, a levné psí konzervy, a vydal se zpátky k domovu.
Vsunul hubený klíč do zámku, když tu za zády uslišel hlas jeho postarší sousedky. Za velkými, tlustými brýlemi stála malá stařenka, a hleděla mu nepříjemně upřeně do očí. "Mladý muži, pokud chcete mít doma psa, laskavě mu vysvětlete, že vpoledne někteří lidé odpočívají!" zastěžovala si, a zmizela ve dveřích výtahu. Brendan obrátil oči vsloup. Pro všechna písmena abecedy, bůhví co tam provedla!
Rychle zatočil klíčem, když uslyšel štěkání, jež ho vítalo. Fenka seděla za hnědými dveřmi, a vrtěla zuřivě ohonem. "Ty, ty jedna mrško!" jemně vynadal psu, který měl ve tváři výsměšný výraz. Zakroutil hlavou, a zabouchl dveře. Ajka zvědavě nahlédla do nákupní tašky. "Jedeš!?" rozmáchl se Brendan. "Zlobíš, už abys byla zpátky u svého pána." řekl nyní již klidně, zatímco nesl chleba v tašce do chlebníku. Noviny položil na stůl, a konzervu do lednice.
Sedl si na měkký gauč, a zalistoval. Hned ho praštil do očí jeden z titulků. Obětavý pán, pes se nenašel. Nejspíš ji hledá. Hledá Ajku.
Začetl se hlouběji do článku, a dozvěděl se, že to s jejím majitelem to není nijak zvlášť dobře. Právě bojuje o život v místní nemocnici. Pak přečetl jeho jméno. Richard Dorian.
"Vidíš, Ajko, brzy najdeme tvého pána!" pronesl k ní, a ona zrychlila vrtění. Pak se mu v hlavě zatemnilo.
Co když boj nepřežije? Jak špatně na tom asi je? Měl by ho nejdřív navštívit. Udělá to ale až zítra, dnes je čas na odpočinek.
Zítra...


Konec II. dílu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama