Zima odchází (možná)

12. března 2013 v 19:58 | Dell Folchart |  Příběhy...
Jaro

Květiny šeptají tichou píseň oslavující jaro. Zrozenci slunce vyhánějí k nebi první listy a sněženky rozevírají svá poupata na pozdrav světu.
Potoky plynou do vzdálených krajin vstříc horám a šumu lesa. Vítr se proplétá mezi hvozdy a odnáší s sebou zbytek zimy. Odchází. Umírá.
Poslední kusy zledovatělého sněhu mizí v trávě, která se hrdě zvedá za vábením tepla.
Hejna ptáků putují za svými domovy, kamsi za daleký obzor. Propěvují oslavu dluhých dnů.
Hmyz se probouzí do nového času. Slunce jim pokynulo k vstávání. Mraveni začínají s obnovou promrzlého hradu z jehličí. Tu a tam zaslechli zabručení včel. Ani je nenechá lákavá vůně rostlin v klidu. Poletují si po kraji. Ve vánku si čechrají průsvitná křidélka, která neúnavně kmitají do všech stran. V okolí to začíná vonět po medu. Tráva zelená stále víc, a vzpíná se do závratných výšin. I kuna, která se před chvílí vypravila ze svého příbytku, je v ní zcela ukryta.
Stromy se pohupují, a mezi horamy duní nekonečná ověna. Kopce jsou nyní jako stánky popsané slovy. Vyprávějí ochotně vše, co jim kdo pošeptal.
Žáby konečně rozmrzli, a skáčou vesele do tůní, které jsou nyní prohřáté až ke dnu. Rybky vyplouvalí k hladinám, a prohlížejí si azurovou oblohu.
První jarní slzy spadly na půdu, která je smáčená rozpuštěným sněhem. S každou kapkou vzkvétá blažený kraj. Trávě dávájí zeleň, řekám modř, a cesty zbarvují do tmvé hnědé.
Vrby se zdobí živými šperky, smrky se odívají do hustého jehličí.
Slunce ladí zvuky zvířat, a shlukuje je do obrovských orchestrů.
Čmelák si bezstarostně brouká. A tu se k němu přidala včela. V dálce vrká holub.
Až teď si všichni jsou jisti, že všechna smrt, všechen strach i všechny obavy odešly.
Je po všem.



Dell Folchart
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama