Duben 2013

Strašidla z mého dětství

25. dubna 2013 v 22:03 | Dell Folchart |  Ostatní
ATLAS STRAŠIDEL


Tak jako každé dítě, i já jsem si představovala spoustu neexistujících bytostí. A nyní vám předkládám několik z nich, na něž si dokážu ještě vzpomenout:


Podvaňák

Nebezpečí: K tomuto strašidlu přisuzuji nejvyšší bod vražednosti
Informace: Když jsem byla malá, bylo krásně vidět pod naši vanu. Temné místo, plné prachu. Někdy se mi tam zatoulala gumička, nebo spona, ale neměla jsem odvahu tam pro ni sáhnout.
Nikdy jsem si ho nepředstavovala celého. Byla to nejpíš jen opravdu dlouhá, zelenošedá, vrásčitá ruka s dlouhými nehty. Když jsem si po koupání nestoupla na ručním, mohlo být po mě...
Výskyt: Nejspíš je zazděný pod vanou

Příchod z minulosti

25. dubna 2013 v 20:35 | Dell Folchart |  Básně...
Octl jsem se na podivném místě,
jsem zcela zmatený.
Pláču, ale není to k ničemu,
jsem jak z ničeho zrozený.
Všechno je rychlé,
všichni pospíchají,
všechno se žene vpřed,
nejspíš se nikdy nezadýchají.
Zbraně jsou smrtící,
ale nejen těch se tu musíme bát.
Na nic nezbývá čas,
nestíhám se ani smát.
Vraďte mě zpátky!
A honem, než se tady zblázním!
Moje doba byla krásnější,
zde podlehnu šíleným bázním.

Pozdě, ale přece.

25. dubna 2013 v 19:59 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Otázka úplně každého. Není smrtelníka, který by na ni nepomyslel. A jestli to vyvrací, lže.
Mám docela smůlu. Myslím, v životě. Ovšem, nemůžu si stěžovat. Mám krásný život, ačkoliv bych si někdy přála žít třeba v minulém století. To úžasné dětství, které měli mí rodiče... chtěla by jsem tam být s nimi. Ale teď k hlavnímu tématu:
Proč zrovna já? jsem si řekla nahlas poprvé snad v šesti letech, kdy jsem byla skoro půl roku natřesená na první cestu k moři do Chorvatska. Cesta byla klidná, ikdyž motorová vozidla nemám vůbec v lásce. Ale co se nestalo... Vydržela jsem tam neuvěřitelných 7 hodin. Roztrhla jsem si nohu, a tak jsem vyrazila nejbližším autobusem zpět do Čech.
A potom přišly první dny na Gymplu. Čekal nás adaptační kurz na Živci. Ale zase ta zatracená smůla. Natrhla jsem si vaz v kyčli. Proč já?? Nahoru do Píseckých hor bych se určitě nevyšplhala, a ikdyby mě tam někdo odvezl, nemohla bych se účastnit různých těch poskakovacích her.
Ale naposled to bolelo nejvíc.


Fotografický blok

25. dubna 2013 v 19:29 | Dell Folchart |  Fotografka
Jsem pouhý amatér, a hlavně jen člověk. Navíc, všechno je focené mobilem. Kritiku snesu, vlastně, přímo ji žádám, ale rozumně, prosím. Sprostě nadávat nemusíte.
Děkuji :)


Retro auto vypůjčené z taťkovi sbírky :)
Jednoduše jedinečný...

Sojčí pírko-8.

25. dubna 2013 v 16:40 | Dell Folchart |  Sojčí pírko
Sojčí pírko VIII.

Sojčímu pírku od ramen začaly necitlivět ruce. Měl je pevně svázané k sobě, a hrubý provaz se mu zařezával do zápěstí. Musel celou dobu sedět na koni a to bolest ještě zvětšovalo. Myslel však na to, že svůj jediný, holý a takřka bezcený život pokládá za možná desítky, ne-li stovky dalších. Ale i přes to se pokusí uniknout. Avšak na žádné chyby nebude čas. Musí jednat rychle a na jistotu. Snad bude příležitost...
"Písně o tobě nejspíš dozněly, Sojčí pírko!" řekl jeden z vojáků, když se objevily špičky střechy hradu. Noční hrad byl odjakživa majestátní, vysokou stavbou. Nejvyšší z věží se tyčila do výše alespoň sedmdesáti metrů.
"Jakže to bylo?" zeptal se nikoho s humorným hlasem jiný jezdec. Na odpověď nečekal. "Temným lesem zní naděje světlý hlas..." začal popěvovat tichou, známou melodii. "A jeho život žalostně zhas." zasmál se voják, který jel nejvíce vpředu. Všichni se zasmáli. I Sojčí pírko vytáhl obličej do šťastného výrazu. Ne z vlastního neštěstí, ale aby nevypadal zbaběle. A to on vskutku nebyl. Však já vám ukážu, zač je toho loket, pomyslel si. Chvilku bylo ticho...
"Tak kohopak obvinil Krutihlav obvinil naposled? Koho označil bez práva mnou?" nedalo mu se nezeptat. Však kvůli němu už popravily mnoho nevinných mužů, kteří mu byli podobní. "Ále," odpověděl mu podivně přátelsky jezdec vpravo od něj. "nějakého knihvazače, ale ten má srdce měkké, jako máslo. Nikoho by nikdy nezabil." pak kopl Sojčího pírka kopl do kotníku tvrdou botou tak, že měl chuť mu to oplatit. Ale neudělal to. Všechno by bylo potom ještě horší.
"Proč to teda Krutihlavovi nevymluvíte?" Sojčí pírko dělal hloupého. Sám moc dobře věděl, že podobnost člověka se zbojníkem je pro Krutihlava omluvný důvod pro popravu. "Proč? Aby jsme na šibenici zkončili i my? To sotva! A navíc taková podívaná je ohromná zábava." ozval se zase přední jezdec. Temně cukal koutky. Jeho rty bez citu se semkly do podivného oblouku. Jen radostí z cizího utrpení. "Ale povídá se, že má dokonce krásnější hlas, než ty." dodal. "Děkuji za poklonu." řekl Sojčí pírko provokativně. Ale to už stáli před branami hradu.

*
"Cože? Chcete ho strčit do žaláře bez povolení?" malý, zavalitý muž v černém oblečení se díval na Sojčího pírka, jako na pochybného kejklíře. "Raději dřív, než uletí." hájil ho muž, který držel provaz, jímž měl Sojčí pírko svázané ruce. Zase ten pocit bezmoci. "Pravda." připustil, a provaz převzal.
Muž byl opravdu hodně malý. Nejméně o dvě hlavy nižší, než Sojčí pírko. I přes to se jím musel nechat vést po nekonečně dlouhých schodech dolů, do nitra země. Pomalu je začala polykat tma. Nekonečné stíny, které se panicky hrozily světla.
Když se zdálo, že schody se nedají sejít, objevil se ten poslední. Sojčí pírko ucítil mírnou úlevu, ale v zápětí píchnutí u srdce. Místnost... no, to co uviděl se popravdě ani místností nazvat nedalo. Nízký strop, který vypadal, jakoby se každou chvílí měl zřítit, držel zbojníka pod krem a dusil pocitem těžkosti. "Jsme tady zvyklí na menší návštěvy, ale určitě se ti tady bude líbit." řekl muž bez emoci. Má radost, nebo je to soucit? Ne, takovýhle člověk se musí umět dobře přetvařovat. Byla to radost. Ale Sojčí pírko mlčel. Mříž cvakla, klíče zachrastěly, a poslední, co Sojčí pírko slyšel bylo: "Tak hodně štěstí."
Vlastně to nebylo úplně to nejposlednější. Pak ještě zaslechl tiché klení odshora. A když svit louče zhasl, pochopil, že než dojde k popravě, nejpíš zešílí. Co teď?

Myšlenky na pochodu

18. dubna 2013 v 19:24 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Sbírka myšlenek

Soubor metafor, a náhodných nápadů...

Měsíc nad hlavou nám neřekne, co je ve hvězdách.

......................................Neopatrní cítí bolest, opatrní však větší.

Že si nelze koupit lásku? A co takhle si koupit psa...?

...................................... Psát znamená dělit svou duši mezi několik bytostí.

Kouzelný jazyk, kouzelná slova, autor.

.......................Roztáhni křídla, a leť! Nesmíš však otevřít oči. Zjistil bys, že žádné nemáš.

Naděje umírá první.

....................................... Můzy, kde jste byly celý můj život?

Doteky smrti nás učiní živějšími.

....................................... Nesním o ráji, ale o nádherné, tlusté knize.

Sněží, prší, ave počasí.

....................................... Nikomu nemůžeme prodat svou duši. Copak jsme
pneumatiky?

Láska k Nikomu aneb Ochránce

15. dubna 2013 v 22:15 | Dell Folchart |  Básně...
Vidím ve tvých očích,
že tvá mysl je jako květ.
Nikdy neodcházíš,
nikdy nevidím tě naposled.
Střežíš můj spánek,
tvé dlaně mne chrání,
tvůj dech je můj vánek,
lečíš mne, když mě něco raní.
Hojíš mé srdce,
nikdy mne neopustíš,
a ikdyž nedělám to, co je správné,
jen ty mi vždy odpustíš.
Chci něžně políbit tvé rty,
ale ty se nepochopitelně vzpěčuješ.
Vlastně není možné se tě dotknout...
Víš proč? Protože neexistuješ!


I přes to mé srdce cítí lásku k tobě, k Nikomu.
Jsi jen v mé hlavě, ale někdy jsi skutečnější, než cokoliv jiného...

Můj Ochránce...

Nedočkavost-stroj času

9. dubna 2013 v 18:48 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Jednoduchý, ale přitom tak úžasný.
Stroj času jménem Nedočkavost.

S nedočkavostí se často spíná těšení. Ale ano, opravdu to spolu souvisí. Když mám na konci týdne něco, na co se stojí těšit, těch pět všedních dnů vůbec nevnímám, a tak se rychleji posunu v čase. Někdy si takhle posouvám například hodinu hudební výchovy. Šipku na hodinkách si vždy nastavuji po deseti minutách, a když uplynou, přidám si dalších deset. Někdy konec přece přijít musí, ne?
Osobně jsem hodně nedočkavá. Ne netrpělivá, ale nedočkavá. Někdo totiž tyto dva významy dost slévá dohromady.
Pokaždé se pokouším to co nejvíc zkrotit. Jako malá jsem si dělala křížky v kalendáři, ale to se mi moc neosvěčilo.
Někdy skouším na tu skvělou událost, která teprv bude, prostě zapomenout, ale to také moc neklape...
Nejvíc mi dnes pomáhá, když nevnímám okolní svět, a nebo si pořád dokola říkám, že prostě to, o čem vím, že se stane, se prostě stát musí, a hotovo.
Protože zírání na hodiny nepomáhá, skusím si zkrátit čas básněním...

Nápady v zajetí

9. dubna 2013 v 18:14 | Dell Folchart |  Básně...
Ano, můžeš mne žádat,
ale já ti nepovolím.
Nechci se s tebou hádat,
křičet ti nedovolím.
Jsi v mém zajetí.
To jsi ještě nepochopil?
Jen v mém pojetí,
by ses ve vzdechu rychle utopil.
Proč to dělám?
Vlastně ani nevím...
Možná jsem moc zbabělá,
ale teď ti něco povím:
"Jen buď tedy volný,
ukaž svou podobu v nejlepší míře,
nápade můj věrný, leť!
Proleť se po papíře!"

Rozhovor s Argonnou

7. dubna 2013 v 22:07 | Dell Folchart + Argonna |  Ostatní
Rozhovor s Argonnou

Před krátkou dobou mi slovenská blogerka Argonna, mající velice sympatický blog na adrese www.misty-veils.blog.cz přijala žádost o rozhovor. Tady je :) :

Ahoj, především děkuji, že jsi přijala nabídku na rozhovor ;). A teď už první otázka.
Co tě inspiruje nejvíc?

Inšpiráciu nachádzam vo viacerích autoroch anglickej, americkej a nemeckej literatúry a ich dielach (napr. E.A.Poe, Oscar Wilde, Samuel Backett, alebo Herman Hesse či Goethe), ako aj v hudbe (Tristania, Nightwish) a filmoch (Tim Burton), alebo počítačových RPG fantasy hrách. Nedá sa to ale úplne zovšeobecniť, alebo vybrať, čo z toho ma ovplyvňuje najviac, pretože pri každej mojej básni a alebo poviedke mi slúži ako inšpirácia niečo iné. Môže to byť aj akýsi útržok z rozhovoru ktorý som začula v autobuse, nepodstatný detail, na ktorý som si odrazu spomenula, alebo jednoducho len moje pocity.
Už tu máme Červený vesmír, a Oceán a já... Můžeme očekávat další takovéto podobné projekty?