Květen 2013

Murtagh, syn Morzana, předurčený

30. května 2013 v 19:34 | Dell Folchart |  Příběhy...
Murtagh
Syn Morzana, předurčený

(Povídka na námět Ch. Paoliniho, předpříběh knihy Eragon)

Mockrát mě už napadlo domýšlet si osudy některých knižních postav. Nebo představit si její minulost. A dnes jsem si vybrala tajuplného Murtagha...

Před dávnými časy, za dob dračích jezdců, cestoval Alagaesií muž, který si nechával říkat Morzan.
Již ho unavovalo nadále ztrácet energii v koňském sedle. Rozhodl se usadit v údolí Palancar, kde vyhledal vesnici Carvahall. Jeho hostitelkou byla překrásná Selena. Stále svobodná, což ho velice udivovalo. Selena byla totiž poměrně plachá, ale Morzan ji i přes to dokázal svést do nekonečné lásky. Tedy, téměř nekonečné...
Zanedlouho se odhodlal odvést Selenu z Carvahallu do svého domu. Stále ji však neprozradil své největší tajemství. A to, že je nejvěrnější s Křivopřísežníků Galbatorixe, krále Alagaesie. Bylo to poslání, kruté, ale Morzana to vyloženě bavilo; vraždit, okrádat a další zlé činy.
Brzy spolu dojeli do Uru´baenu, kde našla Selena svůj domov plný dlouhých, předlouhých let strachu. Brzy totiž pochopila, že Morzan je jen bezcitný tyran, který ji jen využíval.
Po čase Selena otěhotněla. Za devět měsíců přivedla na svět chlapce, kterému dala jméno Murtagh. Morzan ho nenáviděl, a sám ani nevěděl proč. Pokaždé, když přišel domů si na něm vyléval vztek. Murtagh se ho bál, a byl nucen žít ve stachu, zda-li se dožije dalších svítání...

Stínovrah

28. května 2013 v 20:32 | Dell Folchart |  Básně...








Zrozen z ničeho,
mršrný jak prak,
Nese mne krajinou,
Můj vlastní drak.
Meč mám spojený s paží,
Nikdo mne jen tak nezabije,
Ať se snaží, jak se snaží,
Jen štít další si rozbije.
Jsem kouzlem slov,
Nití spletí,
Jsem stínovrahem,
Eragon, co mezi mraky letí.

Konec!!!

28. května 2013 v 19:27 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Ne, tohle není ukončení těchto stránek.
Rovnou musím upozornit na to, že tento článek vás nikdo číst nenutí. Nestojím o názory "trapnej článek". Blog.cz je koneckonců místem sdělování svých názorů, a je to moje věc.
Dočetli jste se až sem? Dobrá tedy. Čtěte dál.

Tento článek pojednává o ukončení podceňování a zavrhování mažoretek. (Zní vám toto slovo trapně? Dobře. Naposledy vás vybízím k ukončení čtení.)

Určitě jste si toho všimli, já sama jsem jednou z nich. Po devíti letech svého působení v našem týmu můžu ze svých skušeností říct, že se jedná o velice psychicky i fyzicky náročný sport, provázený téměr nekonečným pásmem křečí a slz. Avšak výsledky za to stojí.
Každý si s mažoretkami představí holky v uniformě pochodující na dechovku. Ale to už není dávno pravda. Můžete skusit najít na YouTube (Nechci tady dělat žádným týmům reklamu, nenapíšu koho konkrétně. Zadejte Opole 2012 a hledejte české a slovenské týmy.). Najděte si třeba mistrině Evropy z roku 2012.
Je v tom neskutečná prestiž, elegance, a smrtící synchron. Trvá dlouho, než dokážete baton (hůlku) vyhodit, a čtyřikrát se pod ní otočit.
A nemůžu si nestěžovat, že už jsem několikrát... co několikrát? Několiksetkrát! slyšela, jak mažoretky nic nemusí umět, stačí jen držet "tyčku" a pochodovat na silnici. Možná si myslite, že např. aerobic je daleko náročnější. Já neříkám, že není, ale ony alespoň nemusejí ve vysokých botách tančit na kluzkém pódiu a čelit nebezpečí úderu dlouhou, železnou tyčí (bolí to opravdu festovně...). Neopovrhuji aerobikem, chraň bůh, není to narážka, pouze příklad, ale chci tím říci, že zůstáváme dále nepochopeny. Bohužel, některé mažoretky dělají naší asociaci jen ostudu. A to také dělá své. Existůjí ale daleko lepší soubory, u kterých neplatí: čím větší město, tím lepší.
Například naše sklatba "It´s my life" byla pro obyvatele města Písku prvním krokem k uznání. A letos útočíme na svět s Rihannou...

A jaký máte na nás názor vy? Napište jakýkoliv, ale hlavně s rozumem. Stojíte také proti ponižováním mažoretek?

Čas je jediný led, který neroztaje

28. května 2013 v 18:50 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Konec školního roku.
Někdo by čekal, že se do prázdnin týdny potáhnou, jako smůla od stromu.
Ale ne. Můj vnímací orgán přeskočil na turbopohon. A na co mám čas? Jenom na ty nejnepříjemnější věci (uklízení apod...). Sotva stíhám něco přečíst (konkrétně Eldest od Paoliniho). Naštěstí máme teď na gymplu maturity, a končíme pátou hodinou.
Ten zatracený čas!
Blik, cvak! a je pryč. Pokouším se sem něco napsat už celých čtrnáct dní, a zatím mi vznikla kopička nedopsaných článků, a tisíce myšlenek o Eragonovi. A rovnou můžu říct, že se na tohle téma tak trochu naladím.
Proto dávám na vědomí, že pár projektů musím pozastavit, a je ve hvězdách, kdy se k nim vrátím. samozřejmě trvalým členem soubotu mých textu je Sojčí pírko, ale přibyde sem i něco nového. O prázdninách možná bude počet článků kritický, ale tím nedávám na jevo, že končím.
Vždyť to znáte...
:)

Příležitostné fotografie

14. května 2013 v 20:42 | Dell Folchart |  Fotografka
Slunce a já


Bráška, můj malý snílek


Deštivo




Proti slunci



Všechny fotografie jsou pořizované mobilem (tak jako všechny), prosím, přihlížejte na to, až budete chtít psát komentáře tipu: To sou blbý fotky!!
Děkuji
Dell Folchart

Chatování s papírem a knihami

14. května 2013 v 20:29 | Dell Folchart |  Ostatní
Ano, čtete správně.
Někdy si prostě vezmu kus papíru, a vypisuji se na něm. Svým způsobem si s ním povídám. A co mu píši? Lecco, někdy si představuji, že je to například nějaká knižní postava. Někdo šeptá plyšákovi, já papíru :) Doufám, že se pobavíte :D

A tady je několik mých zpráv pro Eragona:
"Eragone, jsi skvělý. Jeden z mála. Tak hlavně neudělej nějakou hloupost..."
"Zachraň Broma! Sice vím, jak to s ním dopadne, ale snaž se!"
"Promiň, nikdy nenahradíš Moa, ale taky tě mám ráda..."

Zprávy pro Moa (inkoustové srdce):
"Trochu ti závidím... co, trochu?! Příšerně ti závidím!"
"Nechceš mi zítra při písemce radit?"
"Mám tě ve svém srdci, Mo, tak neumírej!"
"Je mi líto, že tě mučí, ale já s tím nic udělat nemůžu..."
"Strašně mi chybíš..."

Zprávy pro Prašprsta (inkoustové srdce):
(Ty jsou nejzajímavější, dost jsem se na něm vyvztekala)
"Jak jsi mohl!"
"Máš srdce z kamene? Proč jsi je prozradil?"
"Myslíš taky na něco jiného, než na sebe?"
"Promiň, asi to máž těžké..."

Zprávy pro papír:
"Je normální povídat si z papírem?"
"I foun myself in wonderland."
"Řádka za řádkou, má vlastní pustina, řádka za řádkou, můj ráj."
"Třikrát změněné téma, tři děje jednoho příběhu. To je tedy sakra málo slov!"
"To se snadno řekne, popsat krásu přírody, ale na to je i čeština kráká (a to je co říct)."

Seznam mých oblíbených slov a slovních spojení

14. května 2013 v 20:12 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Mám několik slov, která na jazyku převaluji s největší radostí, protože sluší mému hlasu. Tady jsou, seřazeny od nejlepšího dolů:

1. Srdce
2. Řeka
3. Ale proč ne?
4. Konečně
5. Volnost
6. Fantazie
7. Svit
8. Oči
9. Vikýř
10. Pero
11. Inkoust
12. To by neměl být problém.
13. Nic konkrétního.
14. Slzy
15. Proč?
16. Vcítit se
17. Písek
18. Ale ne...
19. Skvělé
20. Ironie
21. Květák
22. Stráň
23. Laň
24. Vila

Top 24 :) Líbí?

Svět skrz objektiv

14. května 2013 v 20:03 | Dell Folchart |  Básně...
Nastala bílá noc,
najednou je vše krásné,
jakou má nyní měsíc moc?
Takovou, aby mi na prstu přistál motýl.

Neodletěl, zůstal sedět,
s klidnou duší v těle,
že ho čeká krátký život, nemusí hned vědět,
proto se také tváří tak směle.

Pouhých pět dní barvy mu nezávidím,
avšak svůj objektiv svůj k němu skloním,
promeškaný čas totiž k smrti nenávidím,
ale náhle motýl odletěl, já běžím za ním.

Památku na něj budu mít navždy,
i když on už dávno nebude žít,
k dalšímu záběru žene mě čas,
dokonalost nelze jen chtít...

Komplikace

14. května 2013 v 19:57 | Dell Folchart |  Básně...
Spadla kapka,
zvlhla zem,
spadla slza,
přímo sem.
Zhasl úsměv,
hlas se ozval,
nebyl však můj,
smutek pozval.
Vzlétl pták,
a vzlétlo chmýří,
je to tak,
do nebe míří.




Pokusila jsem se pro jednou také napsat něco jednoduššího, než sáhodlouhé básně, ale nejspíš u nich zůstanu ;).
Dell F.

Nemám a nemám...

8. května 2013 v 20:47 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Určitě jste si toho všimli...
Pár dní je blog poměrně bez nových článků. A proč? Protže ten prevít Čas mi pořád utíká! A čím více se blíží konec školního roku (tedy příležitost opravit si známky, soutěže atd...), tím je rychlejší.
Nemám ho vůbec na nic, akorát na trénink a učení. Maximálně na odpočinek, který je úzkostně krátký. Svírá to hrdlo, jak poslední dobou "plýtvám životem", čímž je například ranní přemýšlení (ve skutečnosti koukání do stropu a uvažování o nesmrtelnosti chrousta), když by jsem si mohla v klidu ještě půl hodiny číst. A pak toho ve škole lituji.
Večer si někdy pracně snažím čas prodloužit, ale například včera to dopadlo tak, že jsem si otevřela psací blok, napsala jsem: "Nezávidím motýlům jejich krátký život, ani chuťové buňky na chodidlech.", a poté na mě lehla únava, že jsem si přečetla jednu kapitolu v Lasiie a šla spát.
Dnes jsem podle mne dost dobře, ač nedobrovolně ušetřila tři a třičtvrtě hodiny v tělocvičně. Přišla jsem domů sice jako tělo bez duše, ale rozhodně jsem si užila :).
Nebo včerejší rozptýlení v botanické zahradě s mírným fotografickým nádechem (moje smůla že jsem v Tróji vytratila papírek s básní...). Na tričko mi přistál obrovský motýl Morfo, modrý, jako kobalt, moře, nebo další modrá přirovnání. I v nedýchatelnu a vlhkosti skleníku tropických rostlin se zaostřit dalo perfektně :). Užijte si fotografie.