Červenec 2013

Záchvěv života-lovec III.

28. července 2013 v 22:15 | Dell Folchart |  Příběhy...

Vyděšená? Ovšem, šílím strachy! A můžu potvrdit i to, že paniku zachovávat nebudu...

Kreslím, čmárám, maluju

19. července 2013 v 13:08 | Dell Folchart |  Ostatní
Baví mě si jen tak čmárat po papíře, i smysluplně kreslit.
Mám ráda, když můžu štětcem nanášet barvy.
S radostí rozkládám stojan, a upevňuji na něj plátno...

Začněme od nejstaršího.
Tohle modré, opeřené oko vzniklo asi přibližně před měsícem. Brácha mi půjčil svoje tempery :D.

Krok po kroku.
Když mamka viděla, jak si to věším v pokoji na zeď, pronesla: "Já to tam nechci, ještě by mě to pozorovalo." :)


Utíkám z ráje

19. července 2013 v 12:15 | Dell Folchart |  Básně...
Mnoho nádherných stromů trčí zde ze země,
člověk mezi nimi snadno zaniká,
ve spletitých uličkách les,
však jediná jabloň vyniká.
Větve jak tenké ruce,
rudé plody svědomitě drží,
vkutku neodolám,
už si pro ně běžím.
Jemně se dotýkám jablka,
v tu ránu šlehne mě blesk, jako tyč,
došlo mi, že je tady něco špatně,
musím rychle pryč.
Rudý poklad tisknu v rukách,
neskrývám zádné emoce,
utíkám rychle z ráje,
ochutnám zakázané ovoce.

Záchvěv života - Lovec II.

19. července 2013 v 1:01 | Dell Folchart |  Příběhy...

Že by se čas zastavil? Ne, to bude nejspíš mé srdce, které nyní přeskakuje po ostrých kamenech smutku. Nemám sílu brečet. Křičet, ani se pohnout. Proč? Ksakru, proč?!

Před svítáním

18. července 2013 v 8:15 | Dell Folchart |  Básně...
Listy osik syčí temnou píseň,
tráva se strachy uklání,
jakmile ze tmy zahučí hlas,
hrůzu ve všech duších nahání.

Už se po polích rozlévá krev červánků,
elektrické stožáry nevrle bzučí.
"Kdo jste, co od nás chcete?"
stříbrná vichřice pronikavě zaskučí.

Žíly a šlachy natažené přes louky,
ztuhlá a studená ramena drží,
a nyní je zastihne den,
stíny bleskurychle se množí.


Záchvěv života-Lovec I.

14. července 2013 v 22:20 | Dell Folchart |  Příběhy...

Tentokrát začátek dne vypadal slibně. Ptáci zpívali tiše do raního omlží, které zlehka opadalo na gladioly vysázené v řadách za mým oknem...


Krajinologie

13. července 2013 v 10:13 | Dell Folchart |  Básně...
Pastvina rozlehlá do dálky,
tráva našedle zelená,
balíky sena osázená,
ohradníky skrz na skrz proštřílená.

V dálce nebe protnuté horami,
vzdávám hold ptákům letícím,
moře obilí rozlévá se až k městu,
lemují jej rybníky zářící.

V trávě purpurová stuha,
navždy zapomenuta časem,
všichni však hořečně spěchají,
za silnice hrubým hlasem.


To je to místo

12. července 2013 v 11:43 | Dell Folchart |  Básně...
Tam, kde stín sžírá světlo,
tam, kde kývají se stromy,
tam není jediné lidské duše,
tam netyčí se k nebi žádné domy.

Kde písně lesy pějí větru,
kde zajíc s liškou vřele tančí,
tam básně znějí v listoví,
tam vlk si nos v krvi máčí.

Tam nikdy se nedostaneš,
tam temná síla utichá,
kde ptáci pláčí za kočky,
pláčí, pláči to ticha.

To je to místo...

Záchvěv života - lovec (prolog)

11. července 2013 v 18:12 | Dell Folchart |  Příběhy...


Snažím se uniknou svému osudu, zatím se mi to dokonce daří. Za sebou mám však smrtelně nebezpečného tvora. Přidávám na rychlosti a utíkám dál...

Stromy, voda, luk a prak

9. července 2013 v 20:45 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Právě pod těmito čtyřmi slovy si představuji ideální prázdniny.
Ne proto, že by mi nic jiného nechybělo... právě naopak. Jenže vím, že knížky budu mít vždy po ruce, a kdyby náhodou nebylo vedro, tak by mi to ani moc nevadilo.
Celý rok se opravdu těším na tyto prvky.
Stromy. Vysoké, listnaté, jehličnaté... všechny.
Nejlepší je, když na nich něco dobrého roste, nebo se na ně dá vylézt. A takové stromy rostou i u nás v Písku na sídlišti. Konkrétně můj oblíbený je starý dub úplně na konci předměstí. Za ním už je jen dlouhé pole, a když ho překonáte, uvidíte hlavní silnici s číslem 20. Je to velice zvláštní místo, a nejkrásnější je zejména když je slunce těsně nad obzorem.
Voda. Třeba v rybníce. Ta totiž úplně stačí.
S potapěčskými brýlemi se toho dá hodně vidět, a takové rybničné dno je hodně zajímavé :).
Bazény mám taky ráda, ale špatnou skušenost mám s jedním, který je přechlórovaný, a i když se vám do pusy dostane jen malinká kapička vody, jazyk se vám zkroutí, jak je ta voda slaná. Brrr.
Luk. Můj totálně amatérký luk (ale slouží :)).
Popravdě řečeno je to jen upravená tyč tak, aby se z toho dalo vystřelit. A moje šípy jsou jednoduše trochu rovné klacíky, na konci upravené do špičky. Ale mám ho ráda :).
Prak. Udělal mi ho před dvěma lety táta z lískové větve. S pomocí škrtidla jsem z toho udělala skvělou "hračku". Jen se mi nedávno škrtidlo přetrhlo, tak si musím sehnat jiné. Můj brácha dostal k svátku prakostříl, aby mu to nebylo líto, a ten taky není k zahození, když má "dřeváček" pauzu.
Teď už tak zhruba víte, co budu dělat o prázdninách, takže určitě pochopíte menší neaktivitu :D