Říjen 2013

S<3nsko

31. října 2013 v 14:00 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Aneb "Jak nás mohli rozdělit?".
Jó, Češi a Slováci. Bratři až do konce. Máme mezi sebou zvláštně vyjímečný vztah. I když je Slovensko menší, myslím, že jediná nadřazenost Česka bylo v tomto poutu náš název první v Československu. Ale Slovenskočesko podle mě ani nezní moc vábně...


Do věží

27. října 2013 v 9:47 | Dell Folchart |  Básně...
Kam ten holub zaletí,
tam zvony zazní do všech měst,
zasílá poselství do krajin,
zasílá do stránek bílých zvěst.

Na kopci, blízko nebe,
duní vášnivý tón do srdcí lidí,
rozkmitá je do rytmu valčíku,
každý pták tu majestátnost vidí.

Zaleť do věží, ke zvonům starým,
slyš ten velký zvuk,
srdíčkem malým.

Nádherná bolest

27. října 2013 v 9:36 | Dell Folchart |  Příběhy...
Tehdy jsme si dalším cílem naší cesty nebyli jisti. Jen tak jsme si poletovali prostorem. Doctor byl zoufalý, nic ho nenapadalo a měl vůbec špatný den. Jen se procházel po tardis sem a tam. Občas něco posunul, nebo zmáčknul, ale nic neříkal. Nejdřív mě napadlo, že se děje něco, co nemám vědět. Cosi ohrožujícího náš život, ale to jsem brzy vyloučila.Vždycky mi všechno říkal. No, většinou...
Opírám se o zábradlí, a hledím na jeho vysokou postavu. Mezi jeho vlasy vstupovalo magické světlo z mimozemských systémů. Opíral se o panel s tlačítky, které problikávlali, jako Londýn o Vánocích. Co se děje? Nikdy jsem snad tak dlouho neletěla.
"Doctore?" šeptnu, sotva slišitelně. Trochu se bojím, co udělá.
"Je to přesně..." pohlédl ke stropu. "Přesně v tehle den, před nějakým časem jsem viděl poprvé Rose." doplnil temným, nezvyklím a smutkem ztěžklým hlasem.
Rose. To jméno jsem slyšela snad už víckrát, než je Doctorovi let.
"Nepamatuješ si, před jakou dobou to bylo?" prohodím nesměle. Doctor svraštěl čelo.
"No, popravdě netuším, co je právě za rok. Mohl by to být tak..."obrátil oči na mě. Zasmála bych se, ale vidím v Doctorových očích jizvu. Slzavou jizvu. Něco, co dosud nepřekonal.
"Martho, prostě je to tenhle den." zapíhl prst do kovové destičky, kterou měl pod rukou. Vzdechl.
Sklopím obočí, protože při větách, kdy je o řeč, se cítím stranou. Jak už jednou řekl. Rose by věděla.
Občas mám pocit, že nejsem... tedy, že jsem, ale spíš pouhá náhražka. Ale zase, když nad tím popřemýšlím, nebral by mě ssebou jen tak pro nic. A je to pravda, jsem proti Rose pouhá náhražka.
"Okey." řeknu, a hlavu natočím doprava.
Od nohou mě najednou začíná brnět celé tělo. Obrátím hlavu zpět na Doctora. Vypadá zmateně.
Vyměňujeme si patřičně vyděšené pohledy.
"Co to...?" vyjde ze mě, než se celá loď otřese, a oba padáme k zemi. "Doctore!" volám. "Přistáváme!" odpovídá. "Ale proč?!" zvedá se a snaží se udržet rovnováhu. Rychle k sobě přitáhne obrazovku, a přes právě nasazené brýle se na ní dívá.

Úděl (modlitba pozemšťana)

21. října 2013 v 20:33 | Dell Folchart |  Básně...
Tvé přání buď mým životem, tak tvé přání byť i mou smrtí, tvá láska buď mým podržením, než hvězdy z černoty té se ztratí. Do supernov a černých děr, jest ti ponaučením cesta zpět, nechť komety ti prozradí směr, nechť odhalí ti volbu zpěv. Matko, stvořitelko všech, nenič předčasně dílo své, neb ty, Přírodo kouzelná, odkloníš od nás skutky zlé.

Zastavme se...

19. října 2013 v 20:52 | Dell Folchart |  Básně...
...nad planetou Zemí.

Protože už vidíš, kde jsem,
protože už jsem našla ten správný čas,
protože to dřív býval jen sen,
protože mě najdeš v minulosti zas.

Na dlouhé trase

19. října 2013 v 20:44 | Dell Folchart |  Příběhy...

Dámy a pánové, představuji vám Polárku...


Tu bezesná noc, na blatech Zbudovských,
tam ráno zasněné do mlžných par,
kohoutí kokrhání buď nám příkladem ideálu,
nechť les hude do tónů, jaké kdy znal.
Zaskočen přízemním mrazem, zhasíná po boku vzdálených hor,
vysílá poselství ranním ptákům v obilí zlatavém,
zapěj do oktávy vysutých trav,
do sonetu listovím zrcadlícím rosou zahrané.
*
Střechy, byť zastřené jitřním svitem,
jasné a hmatatelné myslí a pouhou vůlí,
pod startem motoru zmrzlého po nočním tanci,
realitu a sen, noc a den, peklo i eden, vedví půlí.
Zakouření od úst, horkým vzduchem z plic,
novému dni bystrým sluchem vstříc, jen leť!
Se mnou po dlouhé cestě kupředu jen dál,
věř mému uřímnému srdci, leť a prach na prašné cestě smeť.
Zápřah podzimních stromů, do očí bijících,
provází mračna vrýsované do nebe, nebe bez tebe,
leč marnivý den se přižene snáz a rychleji,
jen pro víru v sebe, padá, zebe.
*
Kola se rozebíhají po úzkém asfaltu v klidné, lesní utopii,
klesají ke dnu měsíčního svitu, padají a padají níž.
Než-li přes kopec, viz luka rozlehlá,
než se dočista utopíš, jak jen a jen sníš.
Polárka ubíhá dál k městu, Venuši cestou zří,
odysseu svou pokračuje do nedohledných dálek,
zastaví se snad, uloví, a pohltí ji světla hlad?
Jen to ne, aby snad Den pouze klobou smek.
*
Ty koně v dáli, Polárka vidí každým dnem,
tak, jako slunečnice za sluncem putuje,
vedena šerem otáčí hlavu svou, cestu si mapuje,
vedena měsícem, uhání hořečně za svým snem.
Do lásky vztoupena, Polárka nesmělá,prodala duši,
krásná a zářivá, s Večerem snoubená,
jak jen se naň sluší,
posílá pozdravy ze vsí všech zemí,
posílá proradné zásahy kuší.
Volantem ku věžím, do srdce města v údolí,
jednou z tepen vnikne beze strachu,
sleduje z povzdálí, jak město zahálí,
ucítí ztrátu naděje ku rozmachu.
*
"Zvesel, poklade, srdce chladných a lesnatých hor,"
zvolá ta Polárka do mrtvých skal,
ozvěna zdaleka, zvuky jí navrátí,
"lesnatých hor, or, or, r" potichu vyvrátí.
Zavládne ticho, Polárka přichází příliš pozdě,
kukaččí hnízda už jsou zcela prázdná,
nikdy už nestačí dorazit včas na místo určení,
kdyby náhodou ano, buď to chvíle vzácná!
*
"Uvidím slunce, v rychlejším stroji?"
řka do slechů stvořitelky, žádný spěch,
odchází zase zpět do temnoty,
zachází znovu za štíty střech, znovu se topí ve svých snech.
Končí tak cesta Polárky, té,
jež chodí pozdě na své zrození,

zatím jen žije v mysli mé.

Zatím! Zatím...

16. října 2013 v 19:52 | Dell Folchart |  Básně...
Jsem píseň, co nikdo nezpívá,
příliš složité slovo k vyslovení,
jsem jak tvorové nebozí,
ke starostím jen vyvolení.

Díváš se na mě?
Posměšně a bez přetvářky,
jen pokračuj!
Já rozeznám všechny lhářky!

Až bude čas,
uvidíte, kým jsem,
zatím je to však,
jedině malý sen...

Jsem jako zrcadlo

16. října 2013 v 19:46 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Když čtu, nebo se jen nevině dívám na televizi. Možná to trochu znáte.
Nevině se díváte na jistý film, a druhý den hle... nechováte se snad jako hlavní postava?
Chytila jsem Doctorův syndrom -.-
Najednou jsem začala vysvětlovat všechno ve "stopadesátce" a ve všem hledám šifru. Třeba při minulém testu jsem se snažila přijít na to, jak jdou písmena za sebou. Nakonec z toho vyšlo, že buť je učitel opravdu geniální, nebo to prostě šifra není... tak mám smůlu.
Dál: syndrom Sherlocka Holmese (a k tomu přišpívá i to, že máme chalupu na blatech). Další projevy pozorování a dešifrování. Odjakživa mám ráda psa Baskervillského. Docela mě zajímají stopy psů v lese, když tam po obědě jdeme... s čímž možná souvisí i můj "vlčí reflex" poslouchání každého šustnutí.
A dál?
Choroba Katniss Everdeenové. A už jsme znovu u lesa. Chci něco ulovit... ale do arény mě nikdo nedostane!
Odbývám docela slušně kluka, kterému se asi nenápadně líbím. Je fakt nenápadnej, chce vysvětlit matiku. Každej den... no nic.
A poslední, Housovský syndrom.
Tak jasně, že po té lepší stránce. Ten pesimismus jsem chytila od něj, a ignoraci taky. To taky trochu souvisí s nemocí Katniss...

Allons-y! !y-snollA
Mám stopu! !upots máM
Skutečnost... ...tsončetukS
Všichni lžou... ...uožl inhcišV



Udělám to potom...

16. října 2013 v 19:22 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
...protože dneska už je moc brzy.
Odložitelné věci bychom odkládat neměli, protože pak se stane to, že z věci, která má čas dva roky, se stane hodinová záležitost. Varuju vás, mám s tím skušenosti!
Od malička mám takovou úchylku na chození všude brzo a když přijdu pozdě, je mi s toho na... na prd.
Třeba dneska jsem si za dveřmi zapomněla věci na trénink, tak jsem se vrátila, a když pak koukám na čas, už je půl a minuta.
Možná si říkáte, že ta minuta nic nedělá, ale se mnou jo.
Tak jsem si to vynahradila odpoledne, když jsem byla v tělocvičně v 15:22 (Trénink máme od 16:00) -.-


Cesty

11. října 2013 v 20:48 | Dell Folchart |  Básně...
Má střelka káže na sever,
kam míle mě asi zavedou,
kam zbloudím, kam pak?
Kam bludy mě povedou?

Jedna žíla z tepny,
uhybá do daleké stepi,
kdo by se tudy nedal?
Snad jen člověk slepý...

Tolik cest, z domova,
a dál kam?
Těžko říct...
Nevím sám.