Únor 2014

Červený balónek

26. února 2014 v 22:33 | Dell Folchart |  Básně...
Pro dítě dělaný,
dospěý uchová,
ve vzpomínkách najde se,
myšlenka nachová.

Jak byl malý,
a červený měl svůj balónek,
a je mu truchu smutno,
jaký byl pacholek.

Vzpomínky se rozpadají,
jak ve skládkách na smetí,
upustí provázek,
balónek odletí...


Jarní ráno a jiné

26. února 2014 v 22:24 | Dell Folchart |  Básně...
Pod mlhou ranní,
v tak těžkém spaní,
sbor ptáků, co vrátil se zpět,
a první jarní vonný květ.

Svět tak krásný na pohled,
větrem tvořil,
a deštěm smet,
vzácný to noční zpěv.

Pod polštářem,
dusí se v suchu,
zpívá balady,
beze suchu.

Chci vám představit svůj vzor

25. února 2014 v 14:37 | Dell Folchart |  Ostatní
Božský, skvělý Shaun Tan. Ano, patrně ho nebudete znát, ale jsem přesvědčena, že když talent obcházel Austrálii, jeho navštívil omylem dvakrát. Tento umělec je pro mě ztělesněním fantazie, naprosto a totálně. No jen se podívejte:
Tan má fantazie na rozdáváni. Mám zatím všechny jeho knihy, které v Čechách vyšly (tj. Erik, Příběhy z konce předměstí a Nový svět). Neskutečně mě fascinuje tím stylem, a jakou náladou si vás podmaní. Na jeho obrazy se chytila i moje mamka a hned chtěla ode mě redraw Erika :).
Z jeho tvorby mám takový bezpečný pocit, dojem ochrany. Jako silný surrealista vám Tan nabízí mnoho možností, jak malby a kresby pochopit (a že jich je). Což je fajn, protože on vás tou tvořivostí doslova nakazí.
Nikdy jsem neviděla originálnější tvorbu (a to myslím vážně). Moc ráda si od něj beru inspiraci a zároveň jsem zoufalá z toho, že bych něco podobného nikdy nevymyslela.
Netuším, kde ty nápady bere, ale podívejte se na ty obrázky trochou pozorněji, z jiného úhlu. Objevíte spoustu nových věcí, spoustu detailů. Všimnete si, že Tan maluje a kreslí naprosto běžné věci, na kterých by si ale jinak člověk oko nezavadil. Zvětšuje, a zmenšuje, a kombinuje, až vám z toho půjde hlava kolem.
Také by mne zajímalo, jak se chová k dětem, protože z jeho umění vyvěrá laskavost. Vypadá to, že by vám ten obraz dá každou chvíli lízátko.
Nechat se vtáhnout do Tanova světa pohádkových divů je nádherná záležitost. Můžu zaručit, že právě ta Tanova fafantazie se přenese i do vás, a proto pro mě zůstane navždy váženou osobou a velkým vzorem.

Všechny uvedené obrazy
by Shaun Tan

Jak mě lesy volají

23. února 2014 v 19:25 | Dell Folchart |  Zamyšlení, názory, myšlenky...
Protože za těmi širými poli prostě jsou. Od jakživa mě přitahovaly rolzlehlé louky, úzké stoky a potůčky. Nejraději bych po nich šla dál, než jsem kdy byla.
A Jižní Čechy jsou tak hezké...
Dneska jsme byly v jedné bohem zapomenuté krajině.
Chodívali jsme tam, když jsem byla malá, a pokud dobře počítám, sedm let už jsem to tam neviděla, a proto mě taky překvapilo to, že jezero, které zbylo po vytěžení hlíny (já vím, teoreticky je to rybník) holt nikde nebylo. Lidově se tam tomu říká měsíční krajina, a problém byl v tom, že tam žádná měsíční krajina nebyla. Tedy, jezero bylo doslova sežrané stromy. Koukali jsme na to jak blázni, tak mamka rozhodla, že se pokusíme to obejít. OK.
Pokoušeli jsme se najít to velké, krásné jezero, ale zahlédli jsme jen odraz vody mezi stromy. Mimo jiné jsme ale našli nový rybník, který museli postavit v průběhu posledních pěti letech, vypadaly na to totiž ty lavičky, které stály okolo. (Někdo si pod jednu z nich zarýval do země víčka od piva, takže to je nejspíš něčí
chlastací místo :D)





Ale v sobotu jsem zažila snad nejhezčí procházku v Záblatí. Jeho močálovitý charakter je úžasný, ale babička ho nikdy nevyužívala. Pokaždé nás tahala jen k rybníku a zpátky. Což není nic záživného. Ale právě v sobotu mě uchvátila krajina typu "rybník, rybníček, tůňka, bachamočál, rybník."

Nejraději bych ty mokřady přeskákala a běžela pořád dopředu, někam, kde nejsou stožáry ani čáry přes nebe od letadel...


Tam za dálkou,

spí si můj sen,
a zavolá mne...

Kde jenom jsem?



Za kopcem oblým,

stojí kostel,

jehličí, tráva a zlatá zem,



bude do rána má postel.


Do duše přichází,

tiše se vytratí,


na zem pak dopadne,


s nedbalou závratí.




Naprosto svobodný článek

20. února 2014 v 18:42 | Dell Folchart |  Ostatní
Navzájem nesrozumitelné fotky mohou být součástí jen tohoto článku, ještě že nemusí dávat smysl :)




Navíc, když všechny tyto čtverce jsou moje tvorba. Jo, pořád žiju, ale mám moc málo času (hlavně pak vinou olympiáda...). No jo, můj blog slaví první narozeniny, a tady to vypadá jak po vymření. Budu se musit trochu polepšit ;) samosebou se ode mě nedá čekat nic jiného, než návaly básní, které se těší poměrně velké oblibě, a z původně povídkového blogu se stal inkideas prozaickým vesmírem. Děkuji vám za ten rok, všem, co se obtěžovali si ode mne něco přečíst. Do jednoho, i těm, kteří odvážně hejtovali a tím mi dali oobrovskou sílu.
Taky bych chtěla inkideas nadělit k "prvninám" novou rubriku, která ponese jméno Napatláno. Možná už jste si toho všimli, ale s tužkou se oháním také více než ráda, a byla by škoda jí rubriku nevěnovat ;) objeví se tu koncem března.





Že střílí se do prázdna,
že člověk člověka ničí,
že je vesmír nekonečný,
a možná ještě větší.

Že máme celý svět,
ale jen pro svou mysl,
že se lidé bojí smrti,
to dává, i nedává smysl.